Září 2008

Josef LEY: Paddy Kelly žije jako mnich v klášteře

30. září 2008 v 16:53 | Josef LEY |  Paddy´s faith
Tady je nejnovější článeček o Paddym-mnichovi z Bildu,je tam citováno i něco z toho rozhovoru pro Oase,ale přece to je docela zajímavý.A ty fotky...mooc pěkný,no hlavně Paddy s kufrem:)
Německý list BILD objevil bývalý idol fans Kelly Family v klášteře.
(www.Bild.de 30.9.08 ),photos:bild.de
Se svými vlasy až na ramena byl kdysi dívčím idolem ze skupiny Kelly Family (An Angel) Jeho písně poslouchaly miliony a miliony se tlačily na jeho vystoupeních.
Tehdy se jmenoval Paddy Kelly. Dnes jsou jeho vlasy sotva jako štětinky. Žije v pokojíku bez ozdob a bez sprchy a nosí jen jednoduchou šedou kutanu. Každý den se modlí pět hodin. Jeho nové jméno je bratr John Paul Mary.
Řádový klášter v Burgundsku (přiložené foto ukazuje klášter St.Jean v Rimontu),zde žije bývalá hvězda KF již celé 4 roky jako novic.Odloučen od světského dění, nepoznán a skryt před svými fans. Ale BILD jej nalezl!
Všední den v klášteře -Rozvrh hodin:
-6:00-Budíček pro JPM a jeho 300 bratrů
-7:00-Tichá modlitba v kapli
-8:00-Snídaně -s chlebem z klášterní pekárny.Pak následuje dopolední studium.
-11:30-Hlavní mše dne. Pak následuje společný oběd. Odpoledne semináře a další studium
-18:00-Večerní modlitba
-19:00 Večeře
-22:00-Večerka a světla jsou zhasnuta
Jak se stal z Paddyho Kelly bratr John?
Církevnímu listu OASE to vysvětlil takto:V r. 1999 jsem byl v Lurdách. To byl bod obratu, počátek mého obrácení. Od té doby se Bůh stával stále více a více centrem mého života . Bylo to tak silné, že mne to přesvědčilo abych zasvětil svůj život jen Jemu, již jsem chtěl náležet jen Bohu.
Vzpomínky na minulý život?
Myslím že nás úspěch a ty hromady peněz zaslepily, takže jsme zapomněli na to podstatné. Jeden z mých bratrů také již žil nějakou dobu v klášteře, a jedna má sestra se chtěla stát jeptiškou. Nyní jsou ženatí/vdaní mají rodiny a děti, ale žijí stále vírou.
A co říkají členové Kelly Family klášternímu životu Paddyho Kelly?
Jeho světský bratr Joey Kelly: "Rozhodl se pro život s Bohem. Celá naše rodina je na něj pyšná. Budeme stále s ním, a podporovat ho ze všech sil. Jsme přesvědčeni, že se nachází mezi svými novým bratry v dobrých rukách"

Br.John Paul Mary:Věřím,že zpověď byla rozhodující

30. září 2008 v 0:02 | KATH.NET |  Paddy´s faith
22.září 2008,13:59 ;Wien (kath.net/oasedesfriedens.at)
Rozhovor sdružení Oase des Friedens (Wien) s Br.Johnem Paulem Mary (Paddym Kelly) o jeho cestě do kláštera.

Oase:Milý bratře Johne Paule Mary,když jste před pěti lety tady v Medjugorje dával rozhovor pro náš časopis OASE,byl jste znám jako rokový zpěvák po celém světě.Před dvěma dny jsem Vás zahlédl(a) na festivalu mladých v řádovém oblečení u oltáře,když jste dával svědectví o tom,jak Bůh ovlivňuje Váš život.Mohl byste nám vyprávět co teď děláte a kde teď žijete?
Br.John Paul Mary:Vstoupil jsem před čtyřmi lety do společenství Sv.Jana.Noviciát a vzdělání jsem absolvoval v jednom našem klášteře ve Francii.Tam jsem začal v září svůj pátý rok.Je to teď úplně jiný život,než který jsem vedl při našem posledním setkání.Modlíme se čtyři a půl až pět hodin denně a asi pět hodin studujeme.K tomu ještě máme manuální práci všedního dne.Je to velmi kontemplativní prostředí (tedy prostředí vhodné k rozjímání).Někdy jdeme ven do světa,jako třeba teď do Medjugorje.
Oase:Jak k tomu došlo,že Vy,přes své velké umělecké úspěchy teď děláte něco zcela jiného?
Br.John Paul Mary:Celý svůj život jsem dělal hudbu a sice se svou rodinou.Před několika lety jsem uskutečnil také svůj solo-projekt.Hudba byl můj život,střed mého života.V roce 1999 se něco zlomilo.To byl začátek mého obratu k Bohu.Bylo to v Lurdech.Od té doby se stával Bůh více a více středem mého života;bylo to tak silné,že mě to táhlo zcela se mu oddat,chtěl jsem náležet pouze jemu a přiblížit se k němu jak jen to bude možné.Je to tak.,že život oddaný Bohu je pro mne nejlepší rozhodnutí,které jsem mohl udělat,abych mohl zažít jednotu s Ježíšem již tady na zemi.

Oase:Na Vaší cestě hrály Lurdy a Medjugorje zvláštní roli.Jak jste se do Medjugorje dostal?
Br.John Paul Mary:Bylo to v roce 2000.Více přátel nás zvalo,abychom vystoupili na Festivalu mladých.V té době jsem byl velmi skeptický.Lurdská zjevení,která se udála před 150ti lety,byla církví uznána.A tady v Medjugorje mělo údajně šest dětí mít zjevení.Kromě toho bylo Medjugorje docela daleko.Ale tehdy se jednomu členovi naší rodiny dařilo špatně.Tak jsme doufali,že by se možná mohl na takovém místě vyléčit,nebo že bychom mohli potkat lidi,nejen z lékařského, ale i z církevního prostředí,kteří by nám poradili,jak naší situaci řešit.Tak jsme tam jeli tři.V té době se tam konal Festival mladých.Udělalo na nás velký dojem,jak ve tvářích mladých zářil křesťanský zápal,bylo to až nakažlivé.My tři jsme tam byli jen čtyři dny,ale setkali jsme se také s P.Jozem Zovkem,který nám svou radou velmi pomohl.
Krátce nato,asi o měsíc později,jsem tam znovu odjel s více sourozenci.Udělalo na nás dojem pomyslet si,že teď můžeme zažít to,co se stalo před 150ti lety v Lurdech. Když se teď dívám zpět,věřím,že to byl pro mne a mou rodinu určitý druh volání,cítili jsme,že se sem máme znovu vrátit.To nám poradil i P.Jozo.Tak jsem tam jeli znovu a z toho se vyvinul zvláštní vztah k tomuto místu.Já sám jsem tam potom jel dvakrát.Tím se ve mně něco pohnulo a když bych to měl říct jednoduše:Nastalo definitivní a trvalé obrácení (k Bohu).

Oase:Začali jste se v rodině společně modlit?
Br.John Paul Mary:To je správné.My jsme kvůli velkému úspěchu a taky cestování praktikování našeho vyznání zanedbávali.A také si myslím,že nás úspěch a hodně peněz nějak zaslepilo,takže člověk na to podstatné zapomněl.Nemohu mluvit za své sourozence,ale v té době mezi námi bylo mnoho podobného.Jeden z mých bratrů žil nějakou dobu v klášteře.Také jedna z mých sester se chtěla stát jeptiškou.Dnes se vdaná a má děti,ale její víra je velmi silná a je to znát i na její rodině.Je to nádherné,jak jsme byli obdařeni milostí Boží skze toto místo.Pro mne je to také Medjugorje,kde jsem takříkajíc dostal potvrzení svého vnitřního přesvědčení,že jsem povolán vydat se jinou cestou.
Oase:To bylo v Medjugorje?
Br.John Paul Mary:Ano.

Oase:Byla to náhlá změna,nebo to byl spíše proces?
Br.John Paul Mary:Byl to proces.Věřím,že zpověď byla rozhodující:Pokaždé,když jsem se zpovídal a potom mluvil s knězem,rostlo ve mně přání, také moci šířit tato osvobozující slova,která na mne osobně tolik působila-to štěstí,tu milosrdnost Boží a lásku také zprostředkovat ostatním.
Oase:Vy jste v té době měli stále vystoupení jako skupina.Jaké to pro Vás bylo?Jak jste dokázal tyto dva světy spojit?
Br.John Paul Mary:V té době se v naší rodině vedlo hodně úvah,protože téma víry se v našich písních ne vždy výslovně vyskytovalo.To bylo dobře,když jsme byli katolická rodina,když jsme zastávali křesťanské hodnoty;ale nikdy jsme nekázali,nebo lidem neříkali,že by se měli například modlit.U mě se ty vyvinulo tak,že jsem už neměl na výběr,neboť když jsem psal písně,byla tam témata víry,Matky Boží,a jednoduše to přišlo v tom čase milosti,kdy jsem připravoval sólové album.Nechtěl jsem své sourozence nutit spolupracovat na tom,co jsem chtěl vyjádřit.Také jsme měli velmi široké publikum,které nebylo jen bezpodmínečně křesťanské nebo věřící.Přemýšlelo se,že kdybychom byli oficiální křesťanská skupina,tak bychom už tolik lidí nezaujali.Na druhou stranu už u mě nebylo nic jiného možné: Nemohl jsem sedět na dvou židlích najednou.Viděl jsem,že jsem se svou rodinou dosáhl jistého naplnění,hudebně i lidsky.Ještě je něco,co musím říci,co chci vyjádřit.A tak vzniklo mé sólové album,při jehož nahrávání jsem měl naprostou svobodu a zařadil jsem do něj mnoho písní s náboženskou tématikou.Mezitím se mnoho mých sourozenců vydalo na stejnou cestu.Můj bratr Angelo píše často o své víře,Patricia a Maite také.Je to hezké.
Oase:Pro mnoho mladých lidí jste byl jako hudebník idolem.Máte nějaké zvláštní přání ve svých modlitbách,které byste chtěl,aby tyto mladé provázelo?
Br.John Paul Mary:Ve svém svědectví jsem řekl,že jsem si na začátku svého obrácení k Bohu kladl tři otázky:Kdo jsem,odkud přicházím a kam jdu.A když se člověk setká s Bohem díky Ježíši, dostane na ně odpověď.
Z Centra pro prevenci sebevraždy v Berlíně jsem zjistil,že v Německu 75% mladých mezi
14-24lety nějakým způsobem překonalo fázi snahy o sebevraždu.Ve Francii říkají statistiky,že 8% všech 13ti letých dívek má pokus o sebevraždu za sebou!Je jednoznačné,jak je společnost v dnešní době zkažená. Podle toho platí,co často říkal papež Jan Pavel II. o té tzv."kultuře smrti".Já myslím,že všechna pomoc pro mladé lidi, která bývá nabízena spočívá v tom,že poznají (svého) Boha. V evangeliu sv.Jana je jedno místo, krátce před zprávou o utrpení Ježíše Krista,kde Ježíš říká:"Svět má poznat,že miluji Otce-Boha" (Jan 14,31).
Jsou slova, která v sobě stále nosím: Každý pokřtěný křesťan má v sobě Kristův život.A že každý člověk, především mladí lidé, by měli poznat svého Otce-Boha, svého opravdového Otce,to je mé přání,můj sen,za to se i modlím. Neboť když Boha poznají,má život smysl. Potom není zbytečné nic,co na zemi konáme.
Já sám jsem zažil,jak Panna Marie vede k Ježíši a Ježíš vede k Bohu.Medjugorje hrálo pro mne na této cestě velkou roli.Přál bych si,aby toto prožili všichni mladí lidé.
Překlad:Maddy
Mé zdroje: http://www.kath.net/detail.php?id=20898 a www.kellys.wbs.cz
Photos:my friend from France
so,girls: jsem vždycky ráda,když z Johna Paula Maryho vypadnou další nové informace,protože v mnoha rozhovorech se tomu kde že tedy teď je a jak se mu daří dokázal bravurně vyhnout.Tady sice mnohé objasňuje i když stále to není tak nějak ono.Ale možná jsem příliš neskromná.Mám totiž velikou radost z každého článku,který o něm naleznu (asi jako každý z nás).Takže své výtky nechám raději stranou:))
Takže teď máte zase možnost komentovat vy....

Co jsem v létě nestihla

26. září 2008 v 20:22 | Maddy |  Zápisník /pro všechny/
Tak lidičky,tady je pár událostí,o kterých jsem měla už dávno napsat...no doháním,co se dá:)))
Kathy se konečně uvolila přijet do ČR:

KATHY KELLY (Solo + Pianist): "Godspel - European Tour 2008" (Czech Republic) Fr., 10. Okt. 2008, 20:00 UhrKostel Na Nebevzetí Panny Marie CZ-30100 PLZEN Kathy Kelly Solo with a Pianist, Songs from all her CDs and many many new songs as a surprise. Tickets in all known "ticketstream" offices, www.ts1.cz, Ticket-Hotline: 0042-(0)224263049 Tickets in all known "ticketportal" offices, www.ticketportal.cz, Ticket-Hotline: 0042-(0)244091439 or contact: Borodino Concerts, www.borodino-concerts.com Tel.: 0049-(0)9131/5302274, E-mail: info@borodino-concerts.com
KATHY KELLY (Solo + Pianist): "Godspel - European Tour 2008" (Czech Republic) Sa., 11. Okt. 2008, 20:00 Uhr Kostel Sv. Jakuba CZ-60200 BRNO Kathy Kelly Solo with a Pianist, Songs from all her CDs and many many new songs as a surprise. Tickets in all known "ticketstream" offices, www.ts1.cz, Ticket-Hotline: 0042-(0)224263049 Tickets in all known "ticketportal" offices, www.ticketportal.cz, Ticket-Hotline: 0042-(0)244091439 or contact: Borodino Concerts, www.borodino-concerts.com Tel.: 0049-(0)9131/5302274, E-mail: info@borodino-concerts.com
Angelo vystoupil v Paříži(Montmartre) na Anuncio Festivalu
a taky zase zavítá do ČR:
Angelo Kelly and Band - LOST SONS TOUR
22.11.2008;Praha-Retro Music Hall od 20:00h.
24.1.2009;Praha-Divadlo u Hasičů od 19:00h.
info o lístcích na : www.angelokelly.com
Maite uspořádala benefiční párty pro studenty z Toga a atmosféra(jak můžete vidět) byla báječná.
Píseň,kterou zpívala pro Paddyho byla velmi dojemná a ani ona neudržela slzy.
Maitin song pro Paddyho
O Joeyovi je a bylo toho zatím nějak nejvíc...je to chlapík činorodej hehe.....


Přes léto zaběhl zase pár více či méně extrémních maratonů,několikrát vystoupil v televizi a taky začal trénovat XXL manažera fotbalového klubu v Leverkusen Rainera Callmunda,který se rozhodl zhubnout....Stern TV je bude během tohoto projektu sledovat.Jak se Raineru Callmundovi;"Callimu" daří shazovat kila se můžete podívat na www.iron-calli.de ,taky tam je pár videí s Joeyem.
-tady je ještě také Joeyho -sportovní- myspace: http://www.myspace.com/joeykellysports
Patricia se taky už dost hudebně osamostatnila;vydala solo CD: A new Room s písněmi:
-Diamond Ring
-New Room
-Little Body
-Put on the Light
a vyjela na turné pod názvem Brought me home.Patty ve svých písních mísí jazz,folk a pop.
Patricia Kelly "Brought Me Home" 17.09.2008 Hagen
Essen Bar Celona -What a wonderful world
Put on the light (Panningen, 20.06.2008)

Rimont 2008/part 2.

21. září 2008 v 19:10 | Maddy |  Paddy´s faith


tuhle fotku poznáváte ne?jo to sice trochu nekvalitní,ale co můžu chtít,když je to focený z knížky...je to jakýsi příruční kalendář s fotkama...proto ty čárky přes tu fotku...na zápisky:)



zadní vchod do kláštera,ke kapli,který je pravděpodobně stále otevřený


myslím že je to pěkný výhled do kraje

pohled na zahradu od kaple


s farářem z Belgie

to jsou sisters of St.Jean community...

...a tady bydlej

poslední ohlédnutí za Rimontem (ta věžička vzadu patří kapli St.Jean)....tak snad zase někdy příště...
Takže tohle jsou všechny fotky,které za něco stály.Doufám že se líbily,podle ohlasu soudím že ano.Příště už bude něco jiného.

Rimont 2008/part 1.

18. září 2008 v 12:09 | Maddy |  Paddy´s faith
tak takhle mniši konzumují víno,o to tam ostatně není nouze:))))))
krásná zahrada
tady je studovna (mají tu knížky v mnoha jazycích) a taky se tu prodávaj různý předměty
tak to je jedna část,během pár dnů přibude druhá -ještě 16 fotek:)))
tak zatím pa....hope you like it

Jimmy zazpíval na ulici

17. září 2008 v 21:25 | bild.de |  Zápisník /pro všechny/
Natahovat sem veliký Rimontský fotky jde pomalu,takže to nechám na zítra jinak bych se asi uplně zbláznila....tady jsem na něco narazila http://www.bild.de/BILD/news/leserreporter/2008/09/16/kelly-family-star/singt-wieder-auf-der-strasse.html
tak se koukněte a jestli chcete,napište názor.
Jimmy prostě vždycky překvapí!
zdroj:www.bild.de

Naše putování do Rimontu a dál...

16. září 2008 v 23:28 | Maddy |  Zápisník /pro všechny/
Když jsme už po docela dlouhé době opustili naše oblíbené Chorvatsko (přesněji severní Jadran) s jeho báječně ledovým mořem,spoustou šíleně sladké zmrzliny,divokými vichry a vlezlými obyvateli,čekala nás ještě moooooc dlouhá cesta.
První den jsme projeli Slovinskem a dbajíc dopravních předpisů objeli bez větších problémů jejich nesmyslnou dálnici na 30Eur -no po tamních policistech ale ani stopy (všude přitom strašili,že dálnice se sice objet dá,ale všude na těchto trasách stojí policie a měří rychlost jako divá a dává vysoké pokuty). Pak už přišla Itálie,kde jsme se v Terstu zase na rok rozloučili s tímto kusem moře a ujížděli dál a dál.Od Tolmezza nás čekaly samé zatáčky nahoru a dolů.Přitom jsme pochopili,že Italové nepovažují řekněme -normální- zatáčku za zatáčku.Oni na ni totiž upozorňují,až když se jedná o obrat o 360 stupňů.
No potom jsme lehce vytočení překonali podivné Passo di Mauria (1295),kde jsme trochu pojedli spolu se spoustou much,které patrně jedly s námi a pak projeli opravdu úžasnými městečky,jako byly např.Lorenzago a Auronzo.Všude bylo spousta lidí,roztomilých starých i staronových domečků a těch kytek!!!I na té nejošklivější chatrči je mají!Možná trochu kýč,ale pěkná podívaná.Nad námi se majestátně tyčily Alpy se svými Drei Zinnen (i v italský mapě je to německy) a my první noc přespali na parkovišti někde uprostřed těchto velikánů spolu se spoustou dalších lidí-i s českou výpravou,která provozuje pěší turistiku.Poprvé po dlouhé době mi byla zima.hehe
2.den
Odjížděli jsme z našeho parkoviště snad skoro poslední a čekal nás další den v autě.Projeli jsme spoustu hezounkých a sem tam i dost smradlavých vesniček jak už to tak v Tyrolsku bývá,nakupovali různé dobroty,fotili hory všude kolem a někdy odpoledne dojeli na rakousko-německou hranici,několik km od Garmisch-Partenkirchenu,kde jsme spali na parkovišti u divoké řeky,kde jsem se i namočila a pak si myslela,že asi umrznu.chi.Noc byla chladná a klidná.Pršelo.
3.den
Další probuzení do chladu Alp.Po snídani jsme zase vyrazili dál,směrem do Německa.No cesta ubíhala dobře i když mě to docela unavovalo.Zase jsme projeli spoustu více či méně kýčovitých městeček a vesnic,často jsme si zacpávali nosy(čím asi že?) a já přemýšlela o tom,jestli to ti obyvatelé tamějších vesnic trochu nepřehánějí s výzdobou svých domků (možná by Vietnamci měli přesunout své tržnice s trpaslíky sem-jistě by šli na odbyt).Něco jako oběd jsme si dali u pasoucích se krav a pokračovali směrem do Francie.Tam jsme ale tento den ještě nedojeli,ale přespali na parkovišti pár km od Lorachu.Zítra nás čeká Francie (jejíž mapu jsme nechali doma) a snad i ten Rimont (mimochodem mapu kde je spolehlivě zakreslen,jsme našli jen na netu.).hehe…ale ten kousek máme s sebou!
4.den
Konečně jsme vjeli do Francie!Zajímavá byla městečka Altkirch (ač ve Francii-německý název),Besancon nebo Dole(zajímavej a zároveň i podivnej název).Všude jsme zase míjeli tu jejich roztomilou architekturu,spoustu zvířat a množství žlutě zářících polí slunečnic.Cesta nás začala zmáhat víc než jsme si mysleli,tak jsme zastavili na jednom parkovišti na oběd.Nemohli mi ujít nějací starší francouzští milenci,kteří se na to stejné parkoviště přiřítili asi hodinu po nás.Každý vystoupil ze svého auta a o něčem se hlasitě dohadovali.Pak si sedli na lavičku opodál,chvíli se bavili,pak objímali,chvílema to vypadalo,že si to rozdaj,ale najednou nastal překvapivý zvrat;ona se mu vytrhla,vrazila mu facku a utekla do svého auta.On šel za ní a smál se.Pak se k ní naklonil do auta,dal jí pusu a poté se oba znovu zběsile rozjeli (každý ve svém autě) pryč….možná na odlehlejší parkoviště….
Zajímavý,ukázka,jak dovedou být Francouzi temperamentní.
Když jsme my vyjeli,byla už skoro tma,proto jsme se rozhodli,že už pouze najdeme nějaké hezčí místo na spaní.Asi po dvaceti minutách se nám to podařilo těsně před městem Chalon-sur-Saone.A Rimont?Ten už byl nedaleko.
5.den
Ano do Rimontu to byl kousek,ale je to opravdu hodně zastrčený místo.U mě se nervozita mísila s rozčilením,když jsme dvakrát vjeli do slepé ulice;haha.Nakonec jsme ale přece tu správnou cestu našli!Hurá!Octli jsme se mezi vinicemi a malými vesničkami,ve velmi úrodném vinařském kraji-Bourgogne.Konečně ukazatel na Rimont,jeli jsme uzounkou cestičkou do kopce a na konci na budově před námi to stálo-St.Jean,konečně!Jeli jsme kolem jejich dvorku,kam vynášejí odpadky a tam uviděli našeho prvního mnicha,chi.Ten nám sice ochotně ukázal směr,kde je parkoviště,ale jinak se s námi odmítl bavit.No nic,zaparkovali jsme na velikém prostranství před klášterem a šli to obhlídnout!
Klášter je docela velikej,skoro mi přišlo,že snad většina budov v Rimontu St.Jean patří.Kromě bratrů Sv.Jana tam totiž mají i sestřičky.No nevím.Bylo to vlastně docela zvláštní.Odchytli jsme jednoho mladého "bratra" a on přece jen rozuměl a i trochu mluvil anglicky,což mě potěšilo.Ještě víc jsem byla potěšena,když souhlasil,že nás tam provede.I když se musím přiznat,že jsem byla tak nadšená že tam jsem,že moje angličtina jaksi vázla.
Byl tam takový zvláštní klid,vlastně to ani neumím popsat.A zároveň jsem z toho byla děsně rozrušená-ach Bože,vždyť jsem na místě,kterému Paddy zasvětil život a on někde tady je!Byla tam moc hezká atmosféra;stále se ozýval zpěv a všude to moc zajímavě vonělo.Možná levandule….nevím.Ten kluk co nás tam prováděl,byl taky takovej rozpačitej,ukázal nám jejich kapli,zahradu,pak takovou novější budovu,kde mají na starost jakési děti (s těmi tam zpívali),studují tam a taky prodávají různé předměty (jsou docela drahý!),no v tý místnosti s předměty na prodej nás nechal a po anglicku se vypařil.(Jasnej komerční záměr.)No myslím,že na návštěvy tam nejsou zvyklí.Celé to prostředí je moc milé.Všude různé fotky a obrázky,hezká zahrada,světlý klášter a moderní vybavení-plastová okna a jistě i pračky,myčky a počítače.Říkám si že pro Paddyho to bylo vlastně fajn se tem zašít,když už ho tenhle svět nebavil.Proč ne.Nijak tam rozhodně nestrádá,fyzicky jistě ne a tu psychickou potravu má doufejme v Bibli nebo filozofii.Pro něj je to dobré a pokud je šťastný,je to báječné a to on asi bude.
Ten mladý mnich nás zval na mši,která je tam každý den od 11 h.,ale trvá skoro 2 hodiny,takže jsme na ni nešli,ještě jsme se tam chvíli bavili s farářem,který tam vedl tu mši.Ten byl moc milej a vůbec se nestyděl,no taky nebyl odtamtud,ale z Belgie a jen za někoho zaskakoval.
Vyfotili jsme všechno možný a jakmile začala mše,které se účastní i lidé z okolních vesnic,my odjeli.Jsem moc šťastná že jsem tam byla a nikdy na to nezapomenu!Cestou jsme zase obdivovali domečky,kytičky,zvířata…bohužel je jich taky dost přejetých na silnici.Spali jsme asi 50 km od Tours u parkoviště s trochu bažinatým přístavištěm lodiček.
6. den
Tento den jsme byli v zámku Chanonceaux (za 10 Eur na osobu);je hezkej,zvenčí vypadá malej,ale pokojů má dost a obrovskou kuchyň.Taky jeden černej pokoj-jeho majitelce zavraždili manžela,tak po zbytek života žila ve smutku v tomhle černém pokoji,oblečená v bílých šatech a pouze se modlila.V tom pokoji to bylo asi tak chmurný jako osud této šlechtičny.Ještě mě zaujalo,jaký měli všichni malinký postele,jestli byli v té době opravdu tak malí.chi.Pak jsme jeli dál a nakupovali v mnoha supermarketech.Zítra snad zase konečně uvidíme moře,i když studenější a divočejší.
Další dny už jen shrnu;po prohlídce úžasného a starobylého města Vannes jsme zase konečně přijeli do kempu u báječného pobřeží,s neustávajícím divokým větrem,který s sebou nese miniaturní mořské kapičky,takže se báječně dýchá,jen se v tomhle počasí dooost zacuchávaj vlasy.Pobřeží je také plné velikých mušlí,kterých jsem si nasbírala asi 4kg.hehe.Bylo tam hezky,jen byl problém se zimou a neustálým vlhkem.Z kempu jsme se vyrazili podívat na nějaké památky,jako na tzv.Megality,oválné kameny,zapíchnuté do země a přes 4000 let staré a vedle nich také ještě několik tzv.Dolmenů;to jsou asi tak stejně staré hrobky.Taky jsme viděli opravdu divokou část atlantského pobřeží.Foukalo tak,že se pěna z oceánu vznášela nahoru nad ty strmé skály i na přihlížející turisty a všude kolem.
Po pár dnech jsme pokračovali v cestě,navštívili jsme staré město St.Malo,kde byli asi častí piráti-jejich podobiznami se to tam jen hemžilo,teď tam bylo všude spousty turistů,restaurací,psů,vůní a tak.Naše další zastávka byla u Mont St.Michel,což byla úplná nádhera!Jak říkám,je to jako čarodějnej zámek,vystupující z moře.Dovnitř jsme se dostali asi v 8.30h.což bylo dobře,obchody se právě otvírají a je tam i míň turistů.Drobně (ale vytrvale)mžilo.Jsou to vlastně domečky a uličky a skále a nahoře jakýsi klášter zasvěcený svatému Michalovi.Jde se pouze nejdřív nahoru a pak dolů,moc odbočovat tam nejde.hehe.Zase spousta obchůdků a dokonce tam mají o hotely.Na takové malé ploše!Mě zaujala 2 jakási muzea hrůzy-no je to vzpomínka na vězení a mučírny,která tam měli někdy ve 14.století.Na prohlídku jednoho zval muž s opravdu (příliš) zvučným hlasem.Je to opravdu jako z pohádky,takže vřele doporučuju.Během další cesty jsme navštívili několik obchodů,podívali se na slavnou pláž Omaha,kde po minulých bitvách zbyly jen rozbité bunkry,několik památníků a hřbitovy plné padlých vojáků, ještě jsme vyfotili slavnou katedrálu v Remeši ale déle se nezdrželi (bylo ošklivo),taky jsme objevili,že jedeme po cestě,po které šli prokletí básníci Verlaine s Rimbaudem…..Během dalších dnů jsme projeli Belgií,zastavili se u památníku bitvy v Ardenách a úspěšně pokračovali do Německa,kde jsme strávili pár dní,které taky rozhodně stály za to!A pak už hurá do Prahy…..
No a jsem tady,a že to trvalo!Byly to moc krásné a dlouhé prázdniny,no a taky jsem toho co se týče Kellys a blogování dost zameškala.Takže se to budu snažit napravit,jak jen budu umět.
Vaše Maddy
PS:za případné překlepy se omlouvám.A ještě něco;z Rimontu mám fotek spoustu jen je trochu problém s jejich zobrazením,takže je sem budu dávat postupně.