Listopad 2010

Angelo znovu otcem!

26. listopadu 2010 v 17:16 | angelokelly.de |  Co se děje u Kellys
speyer
23.11.2010 spatřilo světlo světa Angelovo 4.dítě Joseph Ewan Gregory Walter Kelly.Kira, Angelo a děti jsou velmi šťastni.


We just got word that Angelo's fourth child "Joseph Ewan Gregory Walter Kelly" was born on the 23.11.2010. Kira, Angelo and their kids are all very happy and want to thank everyone for their thoughts and prayers.




- info and pic: angelokelly.de

Paddyho comeback v internetových časopisech

26. listopadu 2010 v 15:52 | netnews |  Paddy´s faith
Spousta internetových časopisů informuje o Paddyho návratu z kláštera.....pokud chcete vědět co tam píšou,je to stále to samé:)) takže žádné perličky:)........pokud Vás nějaký zaujme,můžete mi dát vědět a já o tom napíšu víc........tady je pár posbíraných:

regensburg 09
Paddy Kelly: Kloster-Austritt und Musik-Comeback! : TADY

Paddy Kelly ist aus dem Kloster ausgetreten! : TADY

Paddy Kelly kehrt aus dem Kloster zurück, um wieder Musik zu machen : TADY

Paddy Kelly macht als Mönch fetzige Musik : TADY

Paddy Kelly feiert Comeback nach Klosterbesuch : TADY

Nach sechs Jahren Klosterleben: Paddy Kelly gibt sein Comeback: TADY

Comeback eines ehemaligen Teenie-Schwarms: Paddy Kelly versucht es nochmal: TADY

Paddy Kelly sagt Ordensleben adieu: TADY

Aus dem Kloster zurück: TADY

Paddy Kelly gibt Comeback: TADY








  pic: my friend Anika

Příběh Valerie

20. listopadu 2010 v 19:55 | Míša |  Příběhy



Jen technická poznámka, na dnešní žádost Míši se její příběh Valerie přesouvá na blog Adély,tedy blessedmary. Sice mě to mrzí,ale nic nenadělám.

Paddy krátce v gloria TV

20. listopadu 2010 v 19:21 | gloria tv |  Paddy´s faith
554114

Včera o Paddyho odchodu ze St.Jean informovala i Gloria TV,podívejde se tady: KLIKNI   (Paddy je ve videu od 1:14 min.)




-Julia,thanks a lot for info:)
-pic:friend Anette,thx:))))

Paddy Kelly-Dance

20. listopadu 2010 v 15:18 | oweni10 |  Paddy in videos
Pro dobrou náladu dnešních dní.............enjoy it!


Paddy je zpět!!!

20. listopadu 2010 v 15:08 | pk |  Paddy´s faith
Týýýjo,chvíli tu nejsem a co se neděje,že? Mám jako vy ostatní velkou radost!

5488555
18.11.2010 v poledne informoval kath.net o tom,že Paddy opustil komunitu St.Jean
zdroj: TADY

Také začala fungovat oficiální Paddyho stránka- www.paddykelly.eu ,youtube i facebook.
Na stránce je uvedeno krátké vysvětlení odchodu z kláštera- vyplývá z toho,že se chce více věnovat hudbě.
Zajímavý,možná trochu překvapivý obrat,ale vítám ho stejně jako většina a budu se těšit,co bude následovat. Myslím že ani opuštění komunity pro něj nebylo úplně lehké,ale jak víme z dřívějška,on byl a je zdatný obchodník a manager,takže pokud se zase začne plně věnovat muzice,věřím v jeho úspěch. :)))))


-pic:gala.de


Můžete mi taky napsat Vaše názory,hodně mě to zajímá:))

Video s Kathy

20. listopadu 2010 v 12:22 | ard mediathek |  Co se děje u Kellys
5584 1456
Tady se můžete podívat na video s Kathy na ARD,kde mluví i o svém vystupování na Supertalent:





-pic: friend Anika,thank you

Hubnutí s Joeyem

20. listopadu 2010 v 11:58 | rtl |  Co se děje u Kellys
55 884

Tady se můžete podívat na video, kde reporter Jenke von Wilmsdorff hubne pod vedením Joeyho:)))





pic:google.com

Valerie 11.část

20. listopadu 2010 v 11:51 | Míša |  Příběhy

"Jani, nevadilo by ti, kdybych šla na chvíli k sobě? Potřebovala bych minutku oddych."
pošeptala jsem.
"Určitě Val, jen běž. Ale vrať se ještě prosím." pohladila mě po ruce.
"Neboj se, přijdu brzy." otočila jsem se a šla do pokoje.
Bylo mi nějak teskno. Otevřela jsem dveře na terasu, podívala se dolů na dění na zahradě a rozhlédla se na osvícené město. Opravdu to byl nádherný pohled. Moderátor ohlásil další písničku.
"A nyní uslyšíme píseň When you sleep v podání Paddy Kellyho". ozvalo se z pódia
Opřela jsem se o zábradlí a poslouchala.
..after nine months in the room
you´re finally born in june...
Slzy mi začaly stékat po tváři. Lepší píseň si opravdu nemohl vybrat. Vím, že se to stává, ale proč se to muselo stát zrovna mě?
Dala jsem pláči průchod.
Při pohledu na pódium jsem se setkala s očima Paddyho, který při zpěvu zabloudil očima na mou terasu. Posadila jsem se do křesla, ať mě není vidět a snažila se dát trošku dohromady. Jeho druhá píseň byla Hope. Nikdy předtím jsem ji neslyšela a byla opravdu krásná. Pozorně jsem poslouchala její slova. Bylo to jako krásné vyznání.

Upravila jsem se a šla zpátky dolů.
"Kde jsi zmizela?" vyšla Zuzka z jídelny.
"Byla jsem na chvíli u sebe. Stalo se něco?" zeptal jsem se.
"Ne, vše je v pořádku. Jen jsem tě hledala." odpověděla.
"Val, stalo se něco?" podívala se na mě znovu.
"Ne, nestalo." odvětila jsem.
"Vypadáš smutně." oponovala mi.
"Jsem v pořádku Zuzi, neboj. A díky." snažila jsem se ji uklidnit.
"Půjdeme za ostatními, ne?" navrhla jsem.
Souhlasila. Společně jsme se vrátili ke stolu. Strejda s Janou se na mě usmáli.
"Jsme rádi, že jsi opravdu došla zpátky" naklonila se ke mě Jana.
"Vždyť jsem to přece slíbila."
Paddy tam nebyl, ale Klára seděla na svém místě a tvářila se kysele. Zuzka na mě mrkla.

Moderátor mezitím pozval na pódium Sarah Connor. Zpozorněla jsem.
První písničkou byla From Sarah with love.
Dívala jsem se na Sarah jak zpívá a užívala si krásné melodie. I hosté se konečně osmělili a taneční parket se zaplňoval.
Druhou písničkou byla Skin on skin. Poznala jsem už první tóny. Tuhle jsem měla opravdu ráda. Strejda se s Janou zvedli a šli na parket.

"Smím prosti?" ozvalo se nade mnou a uviděla jsem ruku, která mi chtěla pomoct vstát. Byl to Paddy.
Klára se na mě v tu chvíli dívala jako Bůh pomsty.
Chvíli jsem váhala.
"Ráda" usmála jsem se a vsunula svou ruku do té jeho.
Ruku v ruce jsme šli na parket, kde mě Paddy objal a přitáhl si mě blíž k sobě. Na můj vkus až moc blízko.
Pomalu jsme se začali ploužit v rytmu písně.
"Neměl jsem šanci se vyjádřit, ale opravdu jste zpívala krásně." usmál se na mě.
"Děkuji Patricku. Ale nebylo to nic ohromného. Vaše sestry zpívají o hodně líp." dodala jsem.
"Víte, kdo jsem?" zeptal se?
Pousmála jsem se."Ano, vím." jednoduše jsem odpověděla.
"Dostal jsem nápad." řekl po chvíli.
"Co kdybychom si dnes zazpívali duet?" prozradil mi svůj plán
"Tak to tedy nevím, jestli je to ten nejlepší nápad. Jednak jsem ráda, že dnešní vystoupení mám už za sebou, taky
nevím, kterou píseň bychom spolu dali dohromady a v nepolední řadě nejsme na programu." oponovala jsem.
"Znáte naši píseň, kterou zpívá Patricia s Jimmym,
Please don´t go?" zeptal se.
"Ano, znám."
"Tak domluveno a já zařídím zbytek." vychrlil na mě.
"Ale..."
"Jsme domluveni a teď si užijeme píseň a tanec." přerušil mě.
Kapitulovala jsem.
Paddy si mě přitisknul ještě blíž a cítila jsem, jak si voní k mým vlasům. Byla jsem opravdu v rozpacích. Ve 13ti bych byla v sedmém nebi, dnes a v této situaci jsem se necítila.
Píseň skončila, Paddy mě doprovodil ke stolu a někam zmizel.

"Co to mělo znamenat?" spustila na mě Klára.
"Nevím, co máš na mysli. Ale pokud to, co jsi právě viděla, tak to byl normální tanec." odpověděla jsem a přesedla si k Zuzce.
"Měla jsi vidět jak vás celou dobu sledovala. Vypadalo to, jako by ti chtěla vydrápat oči!" naklonila se ke mě Zuzka, aby ji nebylo slyšet.
"Zuzi, ať se dívá, jak chce, ať si myslí co chce. Tohle já fakt řešit nebudu. Normálně jsme si zatancovali a to bylo skoro vše."
odpověděla jsem.
"Jak skoro?" dívala se na mě zvědavě.
Pověděla jsem ji o Paddyho plánu.
"Jé, tak to se na to opravdu těším. Sluší vám to spolu." zakřenila se jako malá.
"Ale jdi ty prosím tě." začala jsem se smát.

Další hodinka proběhla v klidu. Bavila jsem se s hosty, dala si dva tanečky se strejdou a na Paddyho nápad úplně zapomněla.
"A máme tady jeden nečekaný výstup." oznámil moderátor.
Ztuhla jsem a podívala jsem se k pódiu. Tam už stál Paddy a usmíval se na mě.
"Co to bude? " přepadla strejdu zvědavost.
"Myslím, že bohužel vím." ušklíbla jsem se.
"Prosím na pódium Valerii Ulmanovou." zaburácel do mikrofonu moderátor.
Chtě nechtě jsem strejdu opustila a
vyšla na pódium.
Paddy mi galantně pomohl do schodů a zazněly první tóny písničky
"What made you changed your mind"... spustila jsem.
Paddy se mi celou dobu díval do očí a já už nevěděla, kam s nimi. Ale písnička se nám povedla a od publika jsme sklidili velké ovace. Ještě na pódiu jsem Paddymu slušně poděkovala za duet a vrátila se k Janě a strejdovi.
Bylo toho na mě ten den opravdu moc.
Zeptala jsem se Jany, jestli ji nevadí, když už se vytratím, rozloučila se se Zuzkou a potichoučku zmizela ve svém pokoji.
Natáhla jsem se na postel a přemítala, co se dnes událo.
Akce se opravdu vydařila a já byla ráda, že jsem se sblížila se Zuzkou. Jen mi nebylo jasné, co tím vším sledoval Paddy. A ani jsem to zjišťovat nehodlala.
Únava mě zmohla a já usnula i v šatech.


Joey in TV total

15. listopadu 2010 v 19:36 | jk |  Co se děje u Kellys
55874414
Joey im talk-TV total:

http://tvtotal.prosieben.de/tvtotal/videos/player/index.html?contentId=91690&initialTab=sendung




photo:joeykelly.de

Valerie 10.část

12. listopadu 2010 v 18:16 | Míša |  Příběhy

Strejda se Zuzkou se šli usadit ke stolu a Jana šla rovnou na pódium. Jak jsme byly domluvené, já čekala dole pod pódiem.
"Dámy a pánové, vážení hosté." ozvalo se z mikrofonu. "Chtěla bych vás ještě jednou všechny srdečně přivítat na dnešním benefičním večeru. Ještě než vás budu přemlouvat, abyste odlehčili svým peněženkám a kontům a
přispěli na dobrou věc, " od stolů se ozval smích," a seznamovat vás s plány naší nadace, dovolte mi, abych vám dopřála chvíli oddychu a příjemné hudby. Ráda bych na pódium pozvala nejnovější posilu našeho nadačního týmu a zároveň mou oblíbenou neteř,
Valerii Ulmanovou!"
Ozval se potlesk. ("Tak a je to tady") proběhlo mi hlavou. Začaly se mi třepat kolena.
("No tak Valerie! Vzpamatuj se! Neděláš to poprvé!" okřikl mě můj vnitřní hlas.
Vystoupala jsem na pódium, usmála se na Janu a převzala od ní mikrofon. Popřála jsem všem ještě jednou dobrý večer a pokynula zvukaři, že můžeme začít. Rozezněla se hudba a doprovodné zpěvy. Zavřela jsem oči a spustila písničku Láska umí víc. Až p první sloce jsem oči znovu otevřela a byla schopná se podívat mezi hosty. Nejprve jsem pohledem vyhledala strejdu. Vztyčil oba palce nahoru. Dodalo mi to odvahy a já se konečně uvolnila a začala si to užívat.
U druhé písničky The rose jsem se posadila za klavír a sama si hrála. Strejda popadnul Janu, v náručí ji donesl na parket a začali tancovat. Udělali mi tím velkou radost. Ostatní hosté jim nechali sólo. Tuhle písničku jsem zpívala jen pro ně. Po posledních tónech se po zahradě rozezněl potlesk a já jsem konečně naplno vydechla. Povedlo se. Vstala jsem od klavíru a mikrofon předala zpátky Janě, která znovu promlouvala k hostům a potencionálním sponzorům, aby jim vysvětlila, kam jejich peníze půjdou. Sešla jsem schůdky, kde už mě čekal strejda. Objal mě a ve vzduchu se mnou zatočil.
"Byla jsi opravdu úžasná Val!" nešetřil chválou.
Postavil mě na zem a vedl ke stolu. Volné místo bylo jen mezi strejdou a Paddym. Z druhé strany Paddyho seděla Klára a něco mu důležitě povídala. Koukla jsem na Zuzku, která seděla naproti a jen protočila oči.
Začala jsem se smát.
"Ještě jednou přeji všem dobrá večer" pronesla jsem a posadila se.
"Dobrý večer. My jsme ještě neměli možnost se seznámit. Jsem Patrick." ozvalo se po mé pravici.
"Těší mě Patricku, Valerie." podala jsem mu ruku.
V tu chvíli spustili všichni z nadace chválu, že jsem svůj první výstup zvládla bravurně a že netušili, že umím tak dobře zpívat.
Přiváděli mě do rozpaků.
Zvedla jsem se s tím, ať mě omluví a odskočila si.
V koupelně jsem se zastavila u zrcadla. "Tak, to by bylo. Zvládla jsem to." Ulevila jsem si nahlas.
Z toalety vyšla Lucie Bílá.
"Zvládla jste to skvěle Valerie. Jste opravdu dobrá!" sklidila jsem pochvalu i od ní. Na to jsem opravdu zvyklá nebyla. Poslední měsíce jsem byla zvyklá snášet jen samou kritiku a teď jsem nevěděla, jak přijmout kladné ohlasy.
"Děkuji Vám, opravdu si toho cením." usmála jsem se na ni.
"Měla bych jít,
jsem na řadě." prohlásila.
"Tak to já si určitě nenechám ujít!" dodala jsem a společně jsme se vrátili na zahradu.

Jana se už usadila u stolu a úlohu provádění večerem převzal moderátor. Také jsem se posadila a čekala, až na pódium vystoupí Lucie.
Zpívala Ave Maria a Most přes minulost. Byla to opravdu krása a potleskem jsem opravdu nešetřila.

Po očku jsem sledovala Paddyho. Vypadalo to, že už ho neustálé štěbetání Kláry přestává bavit a při pohledu na Zuzku jsem zjistila, že i ona se tím dobře baví. Ale byl to opravdu gentleman a snažil se udržet pozornost, co mu síly stačily.
Na pódium byli nějací imitátoři, tak jsem se omluvila, vzala si židli a šla si na chvíli sednout vedle Zuzky. Pěkně jsme se rozpovídaly a zjistily, že toho máme spoustu společného. Tedy hlavně koně. Domluvily jsme se, že si zajdeme někdy společně zajezdit.

Když jsem tak seděla přímo naproti Paddymu, nedalo mi to, abych si ho pořádně neprohlídla.
Co mě překvapilo už při jeho příchodu byly krátké vlasy. Ani jsem nezaregistrovala, že si je nechal ostříhat, ale musela jsem uznat, že mu to ohromně sluší. Dlouhé vlasy u mužů nemusím, takže to bylo přesně podle mého gusta. Mladistvé a rošťácké. V těch jeho krásných modrých očích už mu ale nesvítily ty jiskřičky, co za jeho mladých let. Byl tam vepsán život. Ale co jsem čekala? Je mu přes třicet.
Asi jsem se zahleděla víc, než jsem chtěla, protože můj pohled zaregistroval a podíval se na mě. Uhnula jsem a otočila se zpět k Zuzce.
"Co to tu vidím?" šťouchla do mě Zúza.
"Co máš na mysli?" nechápala jsem.
"Ten tvůj pohled. Nejsem slepá".
Pověděla jsem ji o mé první platonické lásce, tak hned pochopila a dál se nevyptávala. Opravdu zlatá ženská!!




Valerie 9.část

10. listopadu 2010 v 20:07 | Míša |  Příběhy

Za něco málo přes hodinu měli začat chodit hosté. Stála jsem před zrcadlem a dívala se na svůj odraz. Šaty byly opravdu nádherné a skryly i mé pořád ještě trošku vytahané břicho. Vlnité vlasy jsem si nechala vzadu volně splývat, po bocích sepla sponkami a elegantní účes byl na světě. Udělala jsem si celkový make-up a až na mírně opuchlé oči, kterým se od rána nechtělo splasknout do původní podoby jsem byla se svým zjevem spokojená.
Začala jsem cítit mírnou nervozitu. Zhluboka jsem se nadechla a vydala se dolů po schodech.

Lidmi se to dole jen hemžilo. Obsluha pobíhala sem a tam s podnosy jídla, barmani dolešťovali skleničky a zvukaři dělali s doprovodnou kapelou poslední zvukové zkoušky.

Namířila jsem si to rovnou do jídelny, kde bylo technické zázemí personálu a také jsem věděla, že tam najdu Janu se strejdou a kolegy z nadace.
"Omlouvám se, že jdu pozdě." volala jsem už od dveří.
Všichni seděli kolem jedné půlky stolu a na provizorních židlích, protože všude jinde byly přichystané tácy s jídlem.
"To je v pořádku Val. Pojď mezi nás." zvala mě Jana.
"Tedy, moc ti to sluší Valeri. Vypadáš nádherně" lichotil mi strejda.
"Děkuju, snažila jsem se." mrkla jsem na něj.
"Vypadáš opravdu krásně." řekla Jana. "A teď už pojď sem. Dám ti tady seznam hostů se zasedacím pořádkem.
Já se strejdou budeme hosty vítat. Protože tyto lidi ještě neznáš, Zuzka ti bude říkat jejich jména a ty je budeš směrovat ke stolům. Tam už se o ně postarají ostatní. Až všechny uvítáme, půjdu na pódium, představím tě s tím, že dnešní večer zahájíš a pak tě pozvu nahoru, aby jsi zazpívala. Obě písně za sebou. Pak tam znovu půjdu, pronesu řeč ohledně sponzorských darů a příspěvků. Pak už bude program v režii moderátora. Zhruba tak, abys byla v obraze. Teď si rychle přejeď ten seznam." na Janě bylo vidět, že nervozita u ní taky pracuje.
Všichni se zvedli a odcházeli na svá místa.
Rychle jsem se koukala na zasedací pořádek a když jsem došla k našemu stolu, zastavila se. Strejda s Janou, všichni z nadace, já a Paddy Kelly. Ztuhla jsem.

"Val, pojď už do haly." zavolala na mě Zuzka.
"Jo, už jdu." zabrblala jsem.
"Zuzi, můžu se tě na něco zeptat?" začala jsem.
"Jen do toho." pobídla mě.
"Proč s námi u stolu sedí Paddy Kelly?" vychrlila jsem.
"Všem účinkujícím jsme řekli, ať si dovedou doprovod. Je to lehčí je pak spárovat a posadit mezi sponzory. Paddy ale nahlásil, že přijde sám, tak ho Jana nechtěla usadit mezi úplně cizí samotného a dala ho k nám ke stolu. Trošku se s Thomasem znají a my ostatní ho máme zabavit. Proč se ptáš?" podívala se na mě.
"Ale jen tak. Přišlo mi to zvláštní, když ostatní účinkující jsou takhle po stolech rozhozeni." zamluvila jsem to.
"A měla bych ještě jednu prosbu Zuzi." smutně jsem se podívala.
"Mohla by jsi mi napsat německy fráze, kam hosty poslat? Tohle Jana trošku nedomyslela." vysvětlila jsem.

"No vidíš, ani mě to nedošlo." začala se smát. "Samozřejmě." Vzala desky se seznamem a napsala mi německé věty s překladem.
"Děkuji, jsi zlato!" byla jsem opravdu vděčná.
"Nemáš vůbec zač." mrkla na mě.

"Tak mí milí. Přijíždí moderátor a účinkující. Petře, Báro, vy jděte zkontrolovat situaci venku a pak už se můžete posadit. Ulrike, Jonasi, Kláro, po uvítání se ujmete umělců a ukážete jim, co a jak, jasný?" rozdávala Jana poslední pokyny.
"Jasně, šéfová." ozvalo se jednohlasně.
Do dveří začali vcházet první lidé, ale jejich tváře mi byly neznámé. Německá scéna slavných mi byla zatím cizí. Poznala jsem jen Sarah Connor, které to moc slušelo a šířila úsměvy na všechny strany. Milá od pohledu a i její hudba mi byla blízká. Na její vystoupení jsem se opravdu těšila.
Pak se ve dveřích objevila Lucie Bílá. Jana se strejdou ji přivítali a pak si to namířila ke mě. Vyšla jsem ji naproti a usmívala se.
"Dobrý den Lucie. Jsem moc ráda, že jste přijela a děkuji, že jste s vystoupením souhlasila." podala jsem jí ruku.
"Za málo Valerie. Jednak jsem Vám dlužna jednu službu," mrkla na mě, " ale i bez té bych souhlasila. Jsem ráda, že můžu přispět na dobrou věc." pustily jsme si ruce, ujistily se, že se tento večer určitě ještě uvidíme a představila jsem jí Ulrike, která ji vedla nahoru do přípravny.

Když jsem se otočila zpátky ke dveřím, vcházel právě Paddy. Byl to zvláštní pocit, vidět ho takhle zblízka. Vítal se s Janou a strejdou a pokračoval dál ke mě a Zuzce. Nevím proč, ale cítila jsem se nervózní. Vlastně vím proč. Byl to první člověk opačného pohlaví, u kterého jsem něco cítila. I když to bylo nedosažitelné a později to přešlo.. Byl prostě svým způsobem první.
Blížil se ke mě. Usmál se a natahoval ruku k pozdravu. Než jsem stihla cokoliv udělat, postavila se přede mně Klára, přijala ruku a začala německy cosi cvrlikat a odvádět si ho pryč.
"Co to mělo znamenat?" otočila se na mě Zuzka.
"Tak to netuším" odpověděla jsem, ale dál se dívala nahoru na schodiště, kde Klára s Paddym před chvíli zmizeli.
"Ale já tuším. Podle jejího líbezného úsměvu bych řekla, že Klára právě objevila svůj nový objekt zájmu. To bude ještě zajímavý večer. Ta, když si něco vezme do hlavy, jede jako buldozer." ušklíbla se.
"Tak to se máme asi na co těšit, co?" konstatovala jsem.
"To ano." usmála se.
"Co kdybychom si někdy po práci zašly na kafe?" obrátila se na mě ještě Zuzka.
"Budu moc ráda!" odpověděla jsem s úsměvem. Že by se začalo rýsovat mé první přátelství v Německu?

Po chvíli začali přijíždět hosté. Připadalo mi to jako nekonečný koloběh úsměvů, zdravení, třesení rukou, otřepaných frází, usazování.. Byla jsem ráda, že mám vedle sebe Zuzku. Měla oči i uši všude. Při mém sebemenším zaváhání byla připravena pomoct a já ji za to byla strašně vděčná.
Celá vítací ceremonie trvala asi hodinu. I na Janě bylo vidět, že je unavená a potřebuje si sednout.
Poslední hosté se dostavili, těžké dřevěné dveře se zavřely a i my jsme se mohli
přesunout na terasu.


Valerie-8.část

9. listopadu 2010 v 17:46 | Míša |  Příběhy

"Jani, strejdo, byl by problém půjčit mi teď nějaké auto s navigací?" zeptala jsem druhý den ráno u snídaně.
"Myslím, že ne. Já do práce můžu jet s Radkem a ty si můžeš vzít moje. Na co ho potřebuješ?" zeptala se Jana.
"Včera jsem si vytiskla adresy catteringových agentur, tak bych tam chtěla zajet osobně, okouknout to a domluvit pár věcí. Ale bez navigace nikam netrefím." zamračila jsem se.
"To nebude problém. Dám ti i přesnou adresu nadace, tak pak přijeď a domů už pojedeme spolu. A hlavně opatrně!" podala mi klíče od auta.
"Děkuju a budu, neměj strach."

Rozloučili jsme se a já se vydala na cestu. Orientační schopnosti navigace jsem sice musela krotit, ale nakonec se vždy dostala tam, kam jsem chtěla.
Objela jsem 5 agentur, ale všude mi celkové náklady pro 100 lidí vypočítali skoro na 5.000 euro. Sice jsem to čekala, ale můj rozpočet byl bohužel mnohem chudší.
Asi v sedmé agentuře jsem narazila na sympatickou ředitelku a dala se s ní do jednání. Asi po hodinovém rozhovoru jsme se konečně domluvily. Nadace zaplatí symbolicky jen 1.000 euro a catteringová agentura zbylé 4.000 věnuje jako sponzorský dar nadaci s tím, že agentura bude vyvěšena na tabuli sponzorů s patřičnou reklamou.
Rozloučily jsme se s tím, že si ještě zavoláme na dohodnutí všech detailů a jela jsem do nadace.
Od Jany jsem dostala opět obrovskou pochvalu a pocítila jsem uznání i od kolegů, za což jsem byla opravdu moc ráda.
Jen Klára byla chladná jako led, ale nevšímala jsem si jí.

Díky zajišťování a zařizování všeho potřebného čas utekl jako voda a byl tu pátek. Den před beneficí. A byl opravdu hektický. Do nadace jsem už nejela a dohlížela na přípravné práce v domě.
Kdo měl ruce a nohy, stavěl pódium, zapojoval aparaturu, dovážely a rozmísťovaly se stoly, židle, rautové stoly, skládal se bar, leštilo nádobí...

Lehnout jsem si šla až kolem půlnoci a v hlavě jsem si ještě rychle přemítala, co je potřeba zítra ještě dodělat a zařídit.
Takové akce bych brala klidně každý týden.Díky spoustu práce jsem neměla šanci přemýšlet a vzpomínat.
Zavřela jsem oči a usnula.

Budík zvonil před šestou. Dala jsem si vlažnou sprchu, abych se probrala a po čtyřech dnech si zapnula mail.
Psala máma, táta, sourozenci, kamarádi.. Bylo toho spoustu.
Jeden e-mail byl od bývalé kolegyně z hotelu. Začala psát historické romány a docela se jí dařilo. Její vydavatelství by chtělo i anglické verze, takže mi nabídla, abych překládala. Bylo to i docela slušně placeno, takže jsem neváhala ani minutu a psala odpověď se souhlasem.
Po večerech a ve volných chvílích budu překládat a konečně budu moct přispět strejdovi na bydlení. Dohoda, ze za práci v nadaci po mě nebudou nic chtít a ještě mi dávat týdně nějaké peníze se mi zrovna nezamlouvala..

Mail jsem odeslala a zarazila se.
To datum. Dnes je 24. května. Udělalo se mi špatně. Jak jsem mohla zapomenout? Takhle nevnímat čas a zapomenout?!!!
Datum porodu. Dnes se měla moje malá Terezka narodit . Ještě z instinktu jsem si sáhla na břicho. Žádné kopnutí, žádné šimrání, jako to bylo každé ráno. Už nebylo nic.
Schoulila jsem se na sedačku a začala plakat. Nevím, jak jsem tam ležela dlouho. V tu chvíli se mi chtělo umřít. Pláč nešel zastavit.
Myslela jsem, že už je to lepší, ale mýlila jsem se. Ta bolest se skoro nedala unést.

"Val, jsi vzhůru?" ozval se strejda za dveřmi.
Popotáhla jsem. "Jsem. Za chvíli jsem dole." zavolala jsem přes dveře.
Sebrala jsem síly. Dnes to Janě nesmím zkazit. Stálo to všechny spoustu práce.
Zašla jsem znovu do koupelny opláchla si obličej a šla dolů.

"Dobré ráno." pozdravila jsem a nalila si kafe. Na jídlo jsem neměla ani pomyšlení.
"Val, stalo se něco?" zeptal se strejda, když na mě pohlédl
"Ne, proč?" stála jsem pořád u kávovaru.
"Nezlob se na mě, ale oči máš oteklé jako ropucha. Ty jsi plakala.." konstatoval.
"No tak mluv. Co se děje? Vidím to!" pobídl mě.
Věděla jsem, že to strejda jen tak nepřejde, tak jsem musela s pravdou ven a všechno mu řekla.
"Neuvědomil jsem si to, promiň." omlouval se.
"Nebudu ti tady lhát, že vím, jaké to
je. Vím o tom houby. Ale vidím, že tě to hrozně bolí. A věř mi, že kdyby to šlo a já si mohl vzít aspoň půlku té bolesti, tak to udělám. Ale to bohužel nejde. A ty to musíš zvládnout Val. Jsi mladá. Vím, že teď to zní hrozně, ale ještě budeš mít děti."
Rozzlobeně jsem se na něj podívala.
"Já vím, že to teď nechceš slyšet," pokračoval, "a já ti to nebudu nutit. Chci, abys věděla, že za mnou můžeš kdykoliv přijít. Pomůžu ti, pokud to bude v mých silách."
"Děkuju ti strejdo." objala jsem ho a znovu se rozplakala..
"Val, zvládneš to dneska, nebo mám říct Janě, ať předělá program? Pochopí to." podíval se na mě.
"Zvládnu to." pronesla jsem.

"Dobré ráno. Co se to tu děje?" vstoupila Jana do dveří.
"Val, běž teď nahoru a dej se trochu dohromady. Pak přijď, je tu spoustu práce." poslal mě pryč.
"A ty pojď ke mě zlato, všechno ti povím." vyzval Janu.

Po půl hodině jsem šla znovu dolů. Po ledovém zábalu mi i oči trochu splaskly, takže jsem mohla mezi lidi.
"Val, tady jsi! Ráďa mi všechno řekl. Je mi to opravdu moc líto. Nebudu tě dnes do ničeho nutit, jestli nechceš..." Jana chtěla ještě pokračovat, ale zarazila jsem ji.
"Ne Jani, já to zvládnu. Ale děkuju vám oběma a moc."
"Dobrá. Ale kdyby něco, tak určitě řekni, ano?" kývla jsem na souhlas.
"Máš vybrané ty písničky na zahájení?" zeptala se.
"Ano, právě nesu nahrávky zvukaři." zamávala jsem cd v ruce.
"A můžu se zeptat, co budeš zpívat?" ptala se zvědavě.
"Jednu českou od Lucky Vondráčkové - Láska umí víc a pak jednu anglicky - The rose, v country podání LeeAnn Rimes." vyjmenovávala jsem.
"Skvělá volba" kývla Jana s úsměvem a obě jsme se vydaly za prací.


Valerie-7.část

7. listopadu 2010 v 19:04 | Míša |  Příběhy

"A je to tu. Co si mám oblíknout?" stála jsem před otevřenou skříní.
Po 20 si minutách jsem si vybrala černý kalhotový kostým, ale místo halenky jsem sáhla po jednoduchém bílém tílku. V saku se to ztratí a trochu odlehčí škrobenému zjevu s halenkou.
Vlasy jsem si stáhla do vysokého copu, na tvář si dala trochu pudru a řasenky a koukla se do zrcadla.
"No, musím uznat, že vypadám pořád k světu." usmála jsem se na sebe.
I když jsem musela matičce přírodě trochu pomoct. No jo, už mi není 20.

Sešla jsem dolů do jídelny a s otevřením dveří prohlásila, že jsem v plné polní.
Jana se strejdou mě ujistili, že mi to sluší, vypila jsem 2 hrnky kafe a mohli jsme vyrazit do práce.
"Tak co Val? Nervózní?" zeptala se mě Jana, když jsme nasedly do auta a rozjely se.
"Trochu. Ale není to tak hrozné. Jsem ráda, že tam budu mít tebe." usmála jsem se na ni.
"Jo, Jani, prosím tě , umí tam kolegové anglicky? Jinak se těžko domluvíme." uvědomila jsem si s hrůzou.
"Neboj se, určitě se domluvíš. Je nás tam celkem 10. Z toho 4 češi, které jsem si dovedla. A zbytek umí anglicky dobře." uklidnila mě.
"Stejně si musím koupit slovník a tu němčinu si nějak vlít do hlavy. Ze školy si gramatiku jakž takž pamatuju, ale slovíčka se mi nějak vytratily. A nemůžu se věčně spoléhat na to, že budou všichni umět anglicky, nebo mi stát nějaký překladatel za zadkem." probírala jsem nahlas své úmysly.
"To máš pravdu a je to fajn nápad. To ti jen schvaluju." usmála se.
"Už jsme tu. Dnes nás čeká velká porada ohledně té benefice." informovala mě Jana a zaparkovala auto před dvoupatrovou budovou.
Vystoupili jsme, já vzala Janě tašky a stoupali jsme do prvního patra.
Nadace měla 4 místnosti. V jedné úřadovala Jana, druhá místnost byla zasedačka, ve třetí se nacházela malá kuchyňka s jídelním koutkem a v té největší místnosti byla kancelář se stoly pro všechny pracovníky, regály se šanony a stojany, na kterých se právě začínala rýsovat prezentace pro tu benefici, jak jsem poznala.

"Dobré ráno všichni." zavolala Jana od dveří.
"Dobré ráno." ozvala se téměř jednohlasná odpověď.
"Jak už jsem vám slibovala, vedu s sebou posilu. Tohle je Valerie a věřím, že se mezi nás rychle začlení." představila mě už anglicky a vydala se k prvnímu stolu.
"Val, tohle je Jonas. Fotograf, grafik, kameraman... Prostě podle toho, co je zrovna potřeba." představila mi s úsměvem prvního kolegu.
"Těší mě Jonasi. Valerie." podala jsem mu ruku na seznámení.
"Tady," ukázala Jana na 3 prázdné stoly," sedí lékaři, kteří s námi spolupracují. Paní doktorka Kellnerová je dětská psycholožka, doktor Neumann je specialista na onkologii a doktorka Schultzová je k dispozici našim seniorům. Lékaři jsou tady většinou až odpoledne, nebo večer a to jen 1-2x týdne." vysvětlovala dál a já skoro ani nedýchala a pozorně poslouchala.
Dál jsem poznala Thomase, Ulrike a ty 4 Čechy Báru, Zuzku, Petra a Kláru.
Jak jsem se dozvěděla, jejich prací byla komunikace se sponzory, návštěvy v nemocnicích a hospicech, dohlížení nad chráněnou dílnou a prodej jejích výrobků a spousta dalšího.
Šla mi z toho hlava kolem, ale myslím, že jsem pochytila vše podstatné.

Jana mi ukázala mé místo a hned na to jsme se všichni přesunuli do zasedačky na poradu.
Všichni začali něco povídat, jenže já jim nerozuměla.
"Ehm, ehm, omluvám se, ale mohli bychom v angličtině prosím? Já slibuju, že se německy časem naučím, ale první den tady to fakt nezvládnu." usmála jsem se.
Všichni se začali omlouvat, že si to neuvědomili a přešli plynule do angličtiny. Můj vděk nebral konce.
Jana rozdělovala práci a každý ji krátce informoval o tom, co a jak má v plánu.
Jonas s Klárou měli za úkol obstarat veškeré fotografie, prezentaci a informovat média.
Bára se Zuzkou měly přichystat výzdobu, zajistit stoly, židle a celkové zázemí pro hosty a personál.
Petr s Thomasem zajistí aparaturu, pódium, nástroje a doprovodnou kapelu a Ulrike s Janou se měly postarat o sponzory a vše co s nimi souvisí. Potvrzení účasti, letenky, ubytování, dopravu..
"Val, ty zajistíš cattering. S tvými zkušenostmi z hotelu to určitě hravě zvládneš." Mrkla na mě Jana.
"Ano, zvládnu to" mrknutí jsem jí oplatila.
"Tak a teď další bod a to zábavný program." pokračovala Jana.
"Jestli můžu Jani, tak já taky někoho mám." začala jsem váhavě.
Jana se na mě překvapeně podívala. "Tak šup sem s tím. Koho jsi umluvila?" zeptala se váhavě.
"Není v Německu tak známá jako náš Božský Kája, ale myslím, že by to mohlo uspět. Je to Lucka Bílá. Ta snad taky zaujme." vychrlila jsem ze sebe.
"Páni, Val, jak se ti to povedlo?" valila na mě Jana oči.
"Byla párkrát ubytovaná u nás v hotelu a jednou se ji stala taková nepříjemnost. Nebudu to tady rozvádět. Prostě jsem ji pomohla a ona mi z vděčnosti slíbila na oplátku službičku, až budu někdy potřebovat. Myslela jsem, že ji nevyužiju, ale pro tuto dobrou věc..." zakřenila jsem se.
"To je opravdu skvělé Val. Díky, s tím jsme nepočítali." usmála se.
"Tak a co máme dál?" obrátila se na ostatní.
Ti spustili a vyjmenovávali jména nějakých zpěváku, bavičů..Dokonce jsem postřehla i jméno Sarah Connor.
A pak promluvil Thomas.
"No a já mám Paddy Kellyho." pronesl.
Jana si ho si to poznamenala a já nesedět, tak skončím určitě na zadku.
("Paddyho? Jak je to možné: Vždyť ten je přece v klášteře! Ani ve snu by mě nenapadlo, že ho od dob koncertů ještě někdy uvidím v živé podobě.") šrotovalo mi v hlavě.
"Val, nespi! Vnímáš mě?" probrala mě Jana.
"Promiň, zamyslela jsem se." až jsem se styděla.
"Úkoly jsou rozdány, jde se pracovat." ukončila poradu a všichni jsme se rozešli na svá místa.

Dala jsem se do práce a začala na internetu vyhledávat kontakty na catteringové agentury. Vytiskla si adresy a veškeré potřebné informace a začala vypočítávat náklady .
Myšlenky mi ale občas sklouzly k Paddymu. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. Nakonec jsem musela okřiknout sama sebe. Pubertu už mám za sebou.

Den utekl jako voda. Doma mě Jana před strejdou vychválila do nebes za Lucii Bílou, až mě to přivádělo do rozpaků. A strejda se už asi po sté zachoval jako můj pravý táta - pyšnil se jako páv.

"Mám vás oba moc ráda." pronesla jsem bezděky.


Jimmy Kelly - NEUES ALBUM "The Hometown Sessions" ab 12.11.2010

6. listopadu 2010 v 20:09 | jk |  Co se děje u Kellys
                    

fakt úplně bezvadný:)))))


                        

Valerie-6.část

6. listopadu 2010 v 13:52 | Míša |  Příběhy
Stáje byly opravdu úžasné. Hlavní ošetřovatel Karl mluvil anglicky, takže po představení nás mohla Jana s klidnou duší opustit.
Karl mě zavedl k 11ti leté westernové klisně Kenty. Říkal, že je klidná a nebudu s ní mít žádné problémy. Měla pravdu. Projížďky s ní byly krásné.
Do konce týdne jsem trávila ve stájích každé dopoledne. Byl to balzám na mou duši.
Také jsem se odhodlala trochu poznat město.
Kousek od centra byla příjemná malá restaurace, kam jsem chodila na obědy. Jana se strejdou obědvali v práci a mě se doma samotné jíst nechtělo.
Naproti restaurace byl park, kde jsem ráda sedávala s knížkou, nebo kytarou a také to bylo skvělé místo na běhání.

Jedno odpoledne, byl to pátek, jsem se rozhodla zajít do obchodního centra na nákupy. Stejně jsem si potřebovala koupit nějaké šaty na tu benefici.
Prošla jsem pár obchodů a na jedny krásné šaty jsem opravdu narazila. Padly mi hned do oka.
Byly korzetového střihu na horní části s volnou, mírně se rozšiřující sukní.
Na prsou byly světle šedé, v oblasti břicha pozvolna přecházely v tmavě šedou a sukně pod zadkem přecházela v černou.
Opravdu nádherný úlovek.
S dobrým pocitem z koupě jsem si v centru obchoďáku vyhlédla malou kavárnu, dala si zasloužené kafe a pozorovala dění okolo.
Kousek ode mě se začali scházet lidé a na provizorním malém pódiu se objevila menší blondýnka. Neviděla jsem ji moc dobře, ale byla mi povědomá.
Rozezněla se kytara a blondýnka začala zpívat.
Today, for the first time.......
"Páni." vydechla jsem. Vždyť to je Patricia Kelly. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím a uším.
V duchu jsem se přenesla o 12 až 14 let zpátky, kdy jsem byla velkou fanynkou Kelly Family. Byla jsem i na pár koncertech a jak to u poblázněné puberťačky bývá, stěny mého pokoje byly poseté plakáty. (co vám budu lhát, ani strop nezůstal ušetřen:-)).
A samozřejmě má první velká platonická láska Paddy. Ale jak jsem před pár lety na internetu četla, ten je teď někde v klášteře. A já povyrostla a místo zamilovaných pohledů a líbání plakátů jsem se zaměřila na ty lásky skutečné a Kelly Family šli stranou..
Zahnala jsem myšlenky a znovu se zaposlouchala do hlasu Patricie.
Většinu dalších písniček, které zpívala už jsem neznala, ale i tak byly skvělé.
Opravdu zážitek, který jsem nečekala. Krásný zážitek.

Koukla jsem na hodinky. Bylo už po čtvrté.
"Sakra, slíbila jsem, že dnes nachystám večeři" zamumlala jsem si, rychle zaplatila a utíkala domů.
Uvařila jsem jen rychlé fazole, ale i tak si je Jana se strejdou pochvalovali.
Po večeři jsme probrali zážitky dne a zanedlouho se rozloučili.
Zavřela jsem se v pokoji a já si chtěla na internetu najít nějaké novinky o Kelly´s.
Po dnešním "setkání" s Patricií mě docela zajímalo, co se se členy vlastně stalo.
Nakonec mě ale přemohla únava a po horké vaně si rovnou zalezla do peřin. Znovu jsem spala jako dudek.

Víkend uběhnul jako voda. Se strejdou jsme si byli zahrát tenis, s Janou na nákupech, ale většinu času jsem prostě prolenošila a bylo to docela fajn. Po dlouhé době jsem dala průchod své lenoře.

Valerie-5.část

5. listopadu 2010 v 16:45 | Míša |  Příběhy

 Probudila jsem se kolem sedmé. Sluníčko ospale vykukovalo za stromy a venku to vypadalo na krásný den.
Oblékla jsem se, udělala ranní hygienu a kulturu zevnějšku (co si budeme povídat- třicítka na krku, chce tomu nějak pomoct) a sešla dolů, udělat si kafe a snídani.
Když jsem scházela ze schodů, ucítila jsem vůni čerstvé kávy. Už se mi sbíhaly sliny.
Strejda už seděl u stolu, snídal a četl si noviny.
Potichoučku jsem si ho prohlížela. Měl na sobě košili s kravatou a perfektně padnoucí oblek. Musela jsem uznat, že mu to moc sluší. Takhle jsem ho neznala. Jako velké ředitelské zvíře...

"Dobré ráno a dobrou chuť." popřála jsem.
"Ahoj Val. Jak jsi se vyspala?" ptal se mě s úsměvem. On se obecně skoro pořád usmíval.
"Abych pravdu řekla, ani jsem nečekala, že se tak dobře vyspím. Děkuju." také jsem se na něj usmála.
"Ještě pořád jezdíš na koni?" zeptal se
Udiveně jsem se na něj podívala.
"Ano, proč?" tuhle otázku jsem nečekala.
"Ráno jsem volal do stájí kousek od nás. Domluvil jsem, že si tam můžeš přijít zajezdit."
Byla jsem opravdu mile překvapena.
"Jé, děkuju strejdo. Ani nevíš, jakou jsi mi udělal radost." mlaskla jsem mu pusu na tvář.
Domluv se s Janou, až přijde domů, ona tě tam potom odveze." pokračoval strejda.
"Ale to není třeba strejdo. Napiš mi adresu, já si to nějak najdu. Jana má určitě jiné věci na práci, než mě někam vozit," namítala jsem.
"Aha, a jak se tam domluvíš?" smál se.
A sakra, já jsem vlastně v Německu. Malý významný detail, který jsem si hned neuvědomila.
"A nemluví tam anglicky?" zkoušela jsem ještě. Tento jazyk naštěstí ovládám bravurně.
"To nevím. Právě proto tě tam poprvé s tebou pojede Jana. V nadaci má být v deset, tak tě vezme cestou. Může být?"
"Dobrá." kapitulovala jsem.
Dopil kafe, vzal ze židle aktovku a odcházel do práce. S přáním hezkého dne jsem se rozloučili.

Po snídani jsem šla zpátky do pokoje. Mám ještě necelou hodinu čas. Tak co s tím? pomyslela jsem si.
V hlavě jsem si znovu promítala včerejší rozhovor s Janou a něco mě napadlo. Zvedla jsem telefon a zavolala mé nástupkyni v hotelu, kde jsem pracovala. Po krátkém vysvětlení jsem si už psala vytoužené telefonní číslo.
Znovu jsem zvedla sluchátko a vytočila číslo.
Nervózně jsem čekala, až se na druhé straně ozve známý ženský hlas.
Představila jsem se, připomněla, kdo jsem a vysvětlila proč volám. Kupodivu šel celý rozhovor hladce a dotyčná dáma souhlasila, že bez nároků na honorář na benefici vystoupí.
Byla jsem ráda, že se mi podařilo uspět při první práci pro nadaci a těšila jsem se, co na to řekne Jana. Ale až v pravou chvíli.